Základní dělení je jednoduché: máte dvě cesty. Buď koupíte klasický rozkládací gauč, který z postele uděláte během pár vteřin, nebo vsadíte na rovnou sedačku s výsuvným šuplíkem. Obojí má své mouchy. Já osobně jsem dlouho váhala mezi variantou s click-clack mechanismem a klasickým výsuvem. Click-clack je geniální v tom, že nemusíte nikam nic strkat, jen sklopíte opěrák a máte lehátko. Problém je, že na spaní je to často tvrdší a chybí tam pevná slatted frame, která by držela matraci ve správné poloze. Když na tom spí vaše tchyně týden, začne si stěžovat na proleželiny.

A právě tady narazíte na největší past. Většina levnějších sedacích souprav má v sobě pěnovou výplň, která se po pár měsících používání jako postel promáčkne. Řešení? Hledejte model, který má samostatnou foam mattress o tloušťce alespoň 12 až 16 centimetrů. Ideálně s hustotou nad 30 kg na metr krychlový. Když jsem si pořizovala svou první rozkládací pohovku, udělala jsem chybu a koupila ji jen podle vzhledu. Výsledek? Po roce vypadala postel jako hamaka a já každé ráno lovila polštář zpod sedáku. Navíc se do malého pokoje nevešlo ani prádelní koš, natož skříň na povlečení.

Pokud řešíte malý byt, zaměřte se na variantu bed with storage. To je přesně to, co zachrání vaši domácnost před chaosem. Pod sedákem nebo v šuplíku pod výsuvnou částí můžete schovat nejen deky a polštáře, ale i sezónní oblečení nebo knihy. Já osobně miluju, když je úložný prostor přístupný zepředu, nemusíte nic zvedat a stačí jen vytáhnout šuple. U sekční sedačky to ale funguje jen u těch větších kusů. U menších rovných pohovek se často musíte smířit s tím, že zůstává jen technická mezera na prach.

Co se týče materiálu, tady bych varovala před jednoduchými látkami, které se rychle žmolí. Pokud máte doma kočku nebo malé děti, investice do velvet upholstery se vyplatí. Sametový povrch je příjemný na dotek, dobře se čistí a hlavně na něm nejsou vidět otisky prstů a drobné fleky. Můj přítel si dělal legraci, že sedačka vypadá jako z babiččina salónku, ale po prvním vylitém víně mi poděkoval. Stačilo otřít vlhkým hadříkem a bylo to. U hrubých tkanin byste skvrnu drhli hodinu a stejně by zůstal stín.

Ale zpátky k mechanice. Když už vybíráte konkrétní typ, věnujte pozornost tomu, jak se sofa bed vlastně roztahuje. Nejčastější jsou dvě varianty: výsuv s překlápěcím sedákem, nebo tzv. americký výsuv. Ten první je jednodušší, ale postel je níž u země, takže vstávání je pro starší lidi otrava. Druhý typ je robustnější, má pevnou slatted frame, která drží záda ve zdravé poloze, a navíc pod ní bývá prostor na úložný box. Osobně doporučuji vyzkoušet si rozložení přímo v obchodě. Prodavači tvrdí, že to zvládne každý, ale v praxi některé mechanismy drhnou a po týdnu musíte volat záruční servis.

Nezapomeňte ani na rozměry. Většina lidí si koupí příliš velkou pohovku a potom v místnosti nezbude místo na konferenční stolek. Ideální je, když před gaučem zůstane alespoň 50 centimetrů volného prostoru, abyste mohli pohodlně projít. Pokud máte místnost na šířku pod tři metry, raději sáhněte po rovné sedačce s výsuvem, než po mohutné sekční nebo sekční sedačce s rohovým prvkem. Rohové varianty zabírají opticky mnohem víc místa a v malém prostoru působí těžkopádně.

A poslední rada z praxe: nikdy nekupujte pohovku s tím, že ji budete používat jako hlavní postel pro dva lidi každý den, pokud nemá kvalitní jádro. Na to je nejlepší investovat do kvalitního rozkládacího lůžka s pružinovým roštem. Pokud ale jde o občasné přespání kamarádů, pak vám bohatě postačí dobrý pull-out sofa s pěnovou matrací. Hlavně si před nákupem změřte, zda se rozložená postel vejde do místnosti tak, abyste se kolem ní vůbec protáhli. Věřte mi, že probouzet se s nohama opřenýma o zeď a hlavou u radiátoru není žádný luxus. Vyberte chytře a váš obývák zvládne obojí.

• 글쓰기

• 수정
• 삭제
• 목록